Kritika americké chiropraxe od dvou kanadských novinářů
Dva kanadští novináři se v knize poměrně naštvaným tónem pouštějí do cupování amerických chiropraktiků. (Pozn.: „Chiropraxe“ je anglicky „chiropractic“ zatímco „chiropraktik“ je anglicky „chiropractor“. Slovo „chiropraxy“ v angličtině vůbec neexistuje.) Uvádí přitom příklady, kdy chiropraktici tvrdí, že manuálními technikami dokáží pomoct například s alergiemi nebo zánětem ucha. Není divu, protože v USA je podle Americké asociace chiropraktiků přes 70 000 těchto terapeutů. V takové konkurenci chiropraktici samozřejmě hledají způsob, jak dovést pacienty k tomu, aby chodili na sezení pravidelně – a mnozí to podle autorů knihy dělají tak, že se snaží v extrémích případech nahrazovat až činnost praktického lékaře.
Autoři zmiňují slavný princip „Když jediné, s čím umíš pracovat, je kladivo, všechno vypadá jako hřebík.“ Tento princip ale platí pro mnoho lidí praktikujících CAM (complimentary and alternative medicine). Vzpomeňme některé „experty“ u nás, kteří se stavili na víkendovém kurzu Dornovy metody (mimochodem v mezinárodní fyzioterapii zcela neznámé – samozřejmě až na Německo a okolí) a už by chtěli odstranit veškeré muskuloskeletální problémy analýzou délky končetin (bez ohledu na to, je-li rozdíl v délce funkční či strukturální atd.). Znamená to ale, že veškerou CAM včetně chiropraxe můžeme hodit do koše? To jistě ne. Problém je, když má někdo příliš úzký pohled (což se ostatně stává i expertům v klasické medicíně) nebo nabízí pacientům přehnaná, nerealistická očekávání.
V knize proto najdeme i uznání, že chiropraxe funguje zejména na menší bolesti bederní páteře a další muskuloskeletální problémy. Jako vždy v těchto knihách, i zde se objevuje kritika placebo efektu, který může vyvolat terapeut. Je si však třeba uvědomit, že placebo efekt je nutné vyloučit ve výzkumu. V praxi ale na něm není nic špatného, právě naopak, klasická medicína by ho měla začít víc využívat! Mnohokrát se spoléháme na to, že pacientovi suchým hlasem zahleděni do počítače oznámíme co má dělat, naučíme ho v rehabilitaci jakési pro něj zcela nudné cviky a pošleme ho domů. Pak se velice divíme, že pacient není motivovaný, doma necvičí, jeho problém se nezlepšuje. Motivace a vyvolání důvěry v pozitivní účinky léčby pacientovi mnohdy pomůžou víc než si dokážeme představit.
Autoři dále kritizují slabou dokumentaci vedlejších účinků chiropraxe. Tady můžeme dodat, že to platí pro celou alternativní medicínu. Je například běžné, že i velké anglosaské učebnice masáže určené pro kurzy o rozsahu 1 000–2 000 hodin zmiňují možné vedlejší účinky masáže jen velmi okrajově, někdy o nich mlčí téměř úplně. Kniha kritizuje známé možné vedlejší účinky rychlé rotace krku (mrtvice kvůli disekci arteria vertebralis na úrovni C1–C2, různé studie uvádí výskyt 1 z 100 000 až 6 000 000). Kniha uvádí kazuistiky např. pacientka po traumatu – pádu ze schodů. Chiropraktik jí na 21 sezeních udělal rotaci a extenzi krku, čímž došlo ke kumulativní disekci arteria vertebralis, výsledek byl mrtvice a smrt klientky. Skutečně otřesný přístup chiropraktika, který dává zisku přednost před zájmy pacienta a svojí ignorací způsobí až smrt.
Chiropraxe nebo manuální technika?
Kniha standardně kritizuje chiropraktický koncept subluxace. S tím je vždycky problém, na této knize je vidět nedostatečná odborná fundovanost autorů, neznalost anatomických podrobností a možné patologie. U odborníků jinde zase narážíme na snahu postavit se na určitou stranu konfliktu místo skutečně objektivního posouzení, typické je odkazování na výsledky nekvalitních studií. Je otázka, jestli je v medicíně dobrým argumentem, že vlastně nevíme, jak něco funguje, nebo si to pravděpodobně vysvětlujeme špatně. Dramatickou ukázkou je nejistota ohledně mechanismu působení antidepresiv (jejichž účinek je však studiemi dobře podložen). I mechanismus skutečného efektu chiropraxe zatím není dostatečně prozkoumán a je tedy těžké ho hodnotit.
Novináři dále zmiňují dva různé přístupy chiropraktiků. Jedním typem jsou „straight“ (čistí chiropraktici držící se původních teorií) a druhým „mixer“ (kombinují různé přístupy). Dále předkládají známý spor o rozdíl mezi chiropraxí jako filozofií versus manuální terapií jako research based metodou spadající pod vědeckou fyzioterapii (i když v praxi někdy bývá hranice spíše tenká, vždyť mnoho našich fyzioterapeutů se učilo u legendárního Zdenko Gašperáka). Na druhou stranu, technicky tato hranice může spočívat v tom, že jemnější manuální techniky obvykle nepřekonávají uměle rozsah pohybu (ROM – range of motion), jejich dynamika je jiná, to ale autoři dostatečně nerozebírají.
Kniha útočí na „pavědecké“ názory zakladatele D. D. Palmera spojené s dávnější historií chiropraxe. Pokud jde o vývoj chiropraxe jako takové, vidíme zde povědomý model: otec D. D. Palmer byl nadaný léčitel, jeho syn B. J. Palmer byl nadaný marketér a podnikatel. Stejný model známe například z novější doby od Wim Hofa. Z marketingu a podnikání bychom tu ostatně potřebovali od američanů školení, kdo ve fyzioterapeutickém anglosaském mainstreamu zná český SM systém nebo Ludmilu Mojžíšovou?
Benedetti a MacPhail se knihu pokouší podložit odkazy na studie, jenže jak už to známe, mnohé studie jsou tristní kvality, a je těžké z nich udělat skutečně relevantní závěr, který obstojí v proudu času (což si autoři neuvědomují, stejně jako mnoho jiných novinářů).
Autoři také tvrdí, že mnoho amerických chiropraktiků je proti očkování. Popisují dále roztříštěnost chiropraxe. Modality chiropraxe se nazývají „Name Techniques“, standardní modalita se nazývá „Diversified Technique“. Kniha uvádí názvy různých 100 name techniques a upozorňuje na 11 nejčastějších. Popisuje a diskutuje také různé používané přístroje (např. nejčastější „Activator“).
Závěrem lze říct, že kniha Spin Doctors – The Chiropractic Industry Under Examination je spíše dílem publicistickým než odborným. Ocenili bychom racionalistický přístup, jaký známe z krásných analýz doktora Siskinda, někoho, kdo má široké a reálné zkušenosti v oboru, ne dokumentaristu za kamerou, který se soustředí jen na jednu věc. Jako čtivý dokument o temnějších stránkách současné americké chiropraxe ale toto dílo obstojí.
Obrázky: The Dundurn Group – fair use, Unsplash – Joyce McCown
Jak se žije s chronickou denní bolestí hlavy?
Wim Hofova metoda – online kurz Fundamentals (recenze, zápisky)
Byl jednou jeden… život (seznam postav, obsah dílů)
O autorovi
Fyzous.cz
Stránka s informacemi z oboru fyzioterapie. Přinášíme informace ze zahraničí, hledáme způsoby jak se neustále vzdělávat, přinášíme recenze zajímavých knih, videí a kurzů. Pomůžeme vám naučit se fyzioterapeutickou angličtinu. Chceme být „research based“, ale zároveň se nebojíme psát o alternativní medicíně.