Kritika americké chiropraxe od dvou kanadských novinářů

SPIN DOCTORS – THE CHIROPRACTIC INDUSTRY UNDER EXAMINATION (2002, P. BENEDETTI, W. MACPHAIL, 300 stran)
shr­nu­tí
Kni­ha dvou kanad­ských novi­ná­řů kri­tic­ká k pře­hna­ným oče­ká­vá­ním, kte­ré u svých paci­en­tů vyvo­lá­va­jí ame­rič­tí a kanad­ští chi­ro­prak­ti­ci. Auto­ři také upo­zor­ňu­jí na mož­né ved­lej­ší účin­ky a rizi­ka chi­ro­pra­xe a nega­tiv­ně se vyja­dřu­jí k její­mu his­to­ric­ké­mu původu.
PLUSY
Upo­zor­ně­ní na mož­né ved­lej­ší účin­ky chi­ro­prak­tic­ké manipulace
Zají­ma­vý náhled na zná­mou situ­a­ci, kdy alter­na­tiv­ní medi­cí­na sli­bu­je nere­ál­né výsledky
MÍNUSY
Auto­ři nejsou odbor­ní­ci, ale novináři
Men­ší objek­ti­vi­ta textu
2

Dva kanad­ští novi­ná­ři se v kni­ze poměr­ně naštva­ným tónem pouš­tě­jí do cupo­vá­ní ame­ric­kých chi­ro­prak­ti­ků. (Pozn.: „Chi­ro­pra­xe“ je ang­lic­ky „chi­ro­practic“ zatím­co „chi­ro­prak­tik“ je ang­lic­ky „chi­ro­prac­tor“. Slo­vo „chi­ro­pra­xy“ v ang­lič­ti­ně vůbec nee­xis­tu­je.) Uvá­dí při­tom pří­kla­dy, kdy chi­ro­prak­ti­ci tvr­dí, že manu­ál­ní­mi tech­ni­ka­mi doká­ží pomoct napří­klad s aler­gi­e­mi nebo záně­tem ucha. Není divu, pro­to­že v USA je pod­le Ame­ric­ké aso­ci­a­ce chi­ro­prak­ti­ků přes 70 000 těch­to tera­pe­u­tů. V tako­vé kon­ku­ren­ci chi­ro­prak­ti­ci samo­zřej­mě hle­da­jí způ­sob, jak dovést paci­en­ty k tomu, aby cho­di­li na seze­ní pra­vi­del­ně – a mno­zí to pod­le auto­rů kni­hy děla­jí tak, že se sna­ží v extrémích pří­pa­dech nahra­zo­vat až čin­nost prak­tic­ké­ho lékaře.

Auto­ři zmi­ňu­jí slav­ný prin­cip „Když jedi­né, s čím umíš pra­co­vat, je kla­di­vo, všech­no vypa­dá jako hře­bík.“ Ten­to prin­cip ale pla­tí pro mno­ho lidí prak­ti­ku­jí­cích CAM (com­pli­men­ta­ry and alter­na­ti­ve medi­ci­ne). Vzpo­meň­me někte­ré „exper­ty“ u nás, kte­ří se sta­vi­li na víken­do­vém kur­zu Dor­no­vy meto­dy (mimo­cho­dem v mezi­ná­rod­ní fyzi­o­te­ra­pii zce­la nezná­mé – samo­zřej­mě až na Němec­ko a oko­lí) a už by chtě­li odstra­nit veš­ke­ré musku­los­ke­le­tál­ní pro­blémy ana­lý­zou dél­ky kon­če­tin (bez ohle­du na to, je-li roz­díl v dél­ce funkč­ní či struk­tu­rál­ní atd.).  Zna­me­ná to ale, že veš­ke­rou CAM včet­ně chi­ro­pra­xe může­me hodit do koše? To jis­tě ne. Pro­blém je, když má někdo pří­liš úzký pohled (což se ostat­ně stá­vá i exper­tům v kla­sic­ké medi­cí­ně) nebo nabí­zí paci­en­tům pře­hna­ná, nere­a­lis­tic­ká očekávání.

V kni­ze pro­to najde­me i uzná­ní, že chi­ro­pra­xe fun­gu­je zejmé­na na men­ší boles­ti beder­ní páte­ře a dal­ší musku­los­ke­le­tál­ní pro­blémy. Jako vždy v těch­to kni­hách, i zde se obje­vu­je kri­ti­ka pla­ce­bo efek­tu, kte­rý může vyvo­lat tera­peut. Je si však tře­ba uvě­do­mit, že pla­ce­bo efekt je nut­né vylou­čit ve výzku­mu. V pra­xi ale na něm není nic špat­né­ho, prá­vě nao­pak, kla­sic­ká medi­cí­na by ho měla začít víc vyu­ží­vat! Mno­ho­krát se spo­lé­há­me na to, že paci­en­to­vi suchým hla­sem zahle­dě­ni do počí­ta­če ozná­mí­me co má dělat, nau­čí­me ho v reha­bi­li­ta­ci jakési pro něj zce­la nud­né cvi­ky a pošle­me ho domů. Pak se veli­ce diví­me, že paci­ent není moti­vo­va­ný, doma necvi­čí, jeho pro­blém se nezlep­šu­je. Moti­va­ce a vyvo­lá­ní důvě­ry v pozi­tiv­ní účin­ky léč­by paci­en­to­vi mnoh­dy pomů­žou víc než si doká­že­me představit.

Kresba páteře

Auto­ři dále kri­ti­zu­jí sla­bou doku­men­ta­ci ved­lej­ších účin­ků chi­ro­pra­xe. Tady může­me dodat, že to pla­tí pro celou alter­na­tiv­ní medi­cí­nu. Je napří­klad běž­né, že i vel­ké ang­lo­sas­ké učeb­ni­ce masá­že urče­né pro kur­zy o roz­sa­hu 1 000–2 000 hodin zmi­ňu­jí mož­né ved­lej­ší účin­ky masá­že jen vel­mi okra­jo­vě, někdy o nich mlčí téměř úpl­ně. Kni­ha kri­ti­zu­je zná­mé mož­né ved­lej­ší účin­ky rych­lé rota­ce krku (mrt­vi­ce kvů­li disek­ci arte­ria ver­te­bra­lis na úrov­ni C1–C2, růz­né stu­die uvá­dí výskyt 1 z 100 000 až  6 000 000). Kni­ha uvá­dí kazu­is­ti­ky např. paci­ent­ka po trau­ma­tu – pádu ze scho­dů. Chi­ro­prak­tik jí na 21 seze­ních udě­lal rota­ci a exten­zi krku, čímž došlo ke kumu­la­tiv­ní disek­ci arte­ria ver­te­bra­lis, výsle­dek byl mrt­vi­ce a smrt kli­ent­ky. Sku­teč­ně otřes­ný pří­stup chi­ro­prak­ti­ka, kte­rý dává zis­ku před­nost před zájmy paci­en­ta a svo­jí igno­ra­cí způ­so­bí až smrt.

Chiropraxe nebo manuální technika?

Kni­ha stan­dard­ně kri­ti­zu­je chi­ro­prak­tic­ký kon­cept sublu­xa­ce. S tím je vždyc­ky pro­blém, na této kni­ze je vidět nedo­sta­teč­ná odbor­ná fun­do­va­nost auto­rů, nezna­lost ana­to­mic­kých podrob­nos­tí a mož­né pato­lo­gie. U odbor­ní­ků jin­de zase nará­ží­me na sna­hu posta­vit se na urči­tou stra­nu kon­flik­tu mís­to sku­teč­ně objek­tiv­ní­ho posou­ze­ní, typic­ké je odka­zo­vá­ní na výsled­ky nekva­lit­ních stu­dií. Je otáz­ka, jest­li je v medi­cí­ně dob­rým argu­men­tem, že vlast­ně neví­me, jak něco fun­gu­je, nebo si to prav­dě­po­dob­ně vysvět­lu­je­me špat­ně. Dra­ma­tic­kou ukáz­kou je nejis­to­ta ohled­ně mecha­nis­mu půso­be­ní anti­de­pre­siv (jejichž úči­nek je však stu­di­e­mi dob­ře pod­lo­žen). I mecha­nis­mus sku­teč­né­ho efek­tu chi­ro­pra­xe zatím není dosta­teč­ně pro­zkou­mán a je tedy těž­ké ho hodnotit. 

Novi­ná­ři dále zmi­ňu­jí dva růz­né pří­stu­py chi­ro­prak­ti­ků. Jed­ním typem jsou „strai­ght“ (čis­tí chi­ro­prak­ti­ci drží­cí se původ­ních teo­rií) a dru­hým „mixer“ (kom­bi­nu­jí růz­né pří­stu­py). Dále před­klá­da­jí zná­mý spor o roz­díl mezi chi­ro­pra­xí jako filo­zo­fií ver­sus manu­ál­ní tera­pií jako research based meto­dou spa­da­jí­cí pod vědec­kou fyzi­o­te­ra­pii (i když v pra­xi někdy bývá hra­ni­ce spí­še ten­ká, vždyť mno­ho našich fyzi­o­te­ra­pe­u­tů se uči­lo u legen­dár­ní­ho Zden­ko Gašpe­rá­ka). Na dru­hou stra­nu, tech­nic­ky tato hra­ni­ce může spo­čí­vat v tom, že jem­něj­ší manu­ál­ní tech­ni­ky obvykle nepře­ko­ná­va­jí umě­le roz­sah pohy­bu (ROM – ran­ge of moti­on), jejich dyna­mi­ka je jiná, to ale auto­ři dosta­teč­ně nerozebírají.

Kni­ha úto­čí na „pavě­dec­ké“ názo­ry zakla­da­te­le D. D. Pal­me­ra spo­je­né s dáv­něj­ší his­to­rií chi­ro­pra­xe. Pokud jde o vývoj chi­ro­pra­xe jako tako­vé, vidí­me zde pově­do­mý model: otec D. D. Pal­mer byl nada­ný léči­tel, jeho syn B. J. Pal­mer byl nada­ný mar­ke­tér a pod­ni­ka­tel. Stej­ný model zná­me napří­klad z nověj­ší doby od Wim Hofa. Z mar­ke­tingu a pod­ni­ká­ní bychom tu ostat­ně potře­bo­va­li od ame­ri­ča­nů ško­le­ní, kdo ve fyzi­o­te­ra­pe­u­tic­kém ang­lo­sas­kém main­stre­a­mu zná čes­ký SM sys­tém nebo Lud­mi­lu Mojžíšovou?

Bene­det­ti a MacPhail se kni­hu pokou­ší pod­lo­žit odka­zy na stu­die, jen­že jak už to zná­me, mno­hé stu­die jsou trist­ní kva­li­ty, a je těž­ké z nich udě­lat sku­teč­ně rele­vant­ní závěr, kte­rý obsto­jí v prou­du času (což si auto­ři neu­vě­do­mu­jí, stej­ně jako mno­ho jiných novinářů).

Auto­ři také tvr­dí, že mno­ho ame­ric­kých chi­ro­prak­ti­ků je pro­ti očko­vá­ní. Popi­su­jí dále roz­tříš­tě­nost chi­ro­pra­xe. Moda­li­ty chi­ro­pra­xe se nazý­va­jí „Name Tech­niques“, stan­dard­ní moda­li­ta se nazý­vá „Diver­si­fied Tech­nique“. Kni­ha uvá­dí názvy růz­ných 100 name tech­niques a upo­zor­ňu­je na 11 nej­čas­těj­ších. Popi­su­je a dis­ku­tu­je také růz­né pou­ží­va­né pří­stro­je (např. nej­čas­těj­ší „Acti­va­tor“).

Závě­rem lze říct, že kni­ha Spin Doc­tors – The Chi­ro­practic Indust­ry Under Exa­mi­nati­on je spí­še dílem pub­li­cis­tic­kým než odbor­ným. Oce­ni­li bychom raci­o­na­lis­tic­ký pří­stup, jaký zná­me z krás­ných ana­lýz dok­to­ra Siskin­da, něko­ho, kdo má širo­ké a reál­né zku­še­nos­ti v obo­ru, ne doku­men­ta­ris­tu za kame­rou, kte­rý se sou­stře­dí jen na jed­nu věc. Jako čti­vý doku­ment o tem­něj­ších strán­kách sou­čas­né ame­ric­ké chi­ro­pra­xe ale toto dílo obstojí.

Obráz­ky: The Dundurn Group – fair use, Unspla­sh – Joy­ce McCown

NOVÉ ČLÁNKY E‑MAILEM?
Při­hlaš­te se k odběru 
Sdí­lej­te článek

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

14 − čtrnáct =